VYJÁDŘENÍ OFICIÁLNÍCH MÍST, ÚŘEDNÍ DOKUMENTY
Rozprava Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 22. 5. 1998 k informaci ministra vnitra Cyrila Svobody o šetření událostí v Praze 16. května 1998, přednesené 21. 5. 1998
 
Neautorizovaná pracovní verze přepisu diskuse v Poslanecké sněmovně

     Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Ptám se členů vlády, který z nich se ujme funkce při projednávání bodu 104. — Informace ministra vnitra o šetření událostí v Praze dne 16. 5. 1998. Požádám pana ministra Výborného, který přece jen k právu má blíže, aby se ujal této funkce.

     Dámy a pánové, včera jsme vyslechli informaci pana ministra Cyrila Svobody a poté jsme jednání přerušili.
     Otevírám nyní rozpravu, do které mám dvě písemné přihlášky. První je od kolegy Vojtěcha Filipa. Prosím ho, aby se ujal slova.

     Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, paní a pánové, chtěl bych jenom několik poznámek k hodnocení, které zde přednesl pan ministr Svoboda.
     Jsem rád, že poměrně rychle zajistil alespoň ty základní důkazní materiály k této věci, protože jistě to bude věc, která se bude řešit i u soudu, ať už v neprospěch demonstrantů, nebo v neprospěch policistů, kteří zasáhli a případně nerozlišili mezi těmi, kteří byli účastníky demonstrace a kteří nebyli účastníky.
      Chtěl bych se zabývat jenom dvěma základními konflikty, které vznikly 16. 5. Jednu z hlavních příčin vzniku takové situace, kdy poklidná demonstrace nazvaná "Předvolební shromáždění mládeže na náměstí Míru v Praze 2" se změnila v následný demonstrativní pochod Prahou spojený s drancováním obchodů a zakončený razantním zásahem policie ve Vodičkově ulici, spatřuji v absolutním selhání informačního zpravodajského systému všech složek Ministerstva vnitra České republiky, Policie České republiky a Bezpečnostní informační služby.
     Jestliže oznámil nyní v tisku představitel organizace Rainbow Keepers Czech Republic, která byla jedním ze spolupořadatelů celé akce, že tato byla naplánována již koncem února tohoto roku na konferenci o tzv. globální akci národů, kde se sešlo jenom na této konferenci více než 400 účastníků z řad ekologů, anarchistů, křesťanských organizací a jiných ochránců lidských práv, pak je s podivem a zjevným projevem absolutní neprofesionality, že se o celou připravovanou akci nezajímala svými operativními prostředky nejen Bezpečnostní informační služba, která zcela určitě měla dodat základní informaci, úřad Ministerstva vnitra pro zahraniční styky a informace, který, pokud by ji neměl zpravodajsky obsazenou, měl náplň jejího programu minimálně monitorovat. Říkám minimálně, protože došlo ke zjevnému nedostatku v komunikaci, kdy si jednotlivé bezpečnostní složky nebyly schopny předat závažné informace nutné k hladkému zajištění pořádku, a to podotýkám, minimálně od doby, kdy probíhají pravidelné demonstrace v Praze a v jiných městech proti rasismu a bezpečnost s nimi má své zkušenosti.
     Nemůže totiž obstát tvrzení, že správnímu orgánu pro Prahu 2 nebyl znám záměr pořadatelů o tom, že dojde k následnému pochodu Prahou. Organizátoři se jej sice podle vlastního vyjádření nezúčastnili, ale na pozvánkách na tzv. Global street party, které visely po celé Praze, byl protestní pochod Prahou na nich dostatečně velkými písmeny uveden. Nevím, jestli Bezpečnostní informační služba nečte ani tyto pozvánky, nevyhodnocuje je. Tím méně je zřejmé, jakým způsobem potom byla zajištěna činnost policie a zásahové jednotky.
     Pokud jde o tuto věc, minimálně správní orgán měl činit kroky, které po takovém oznámení jsou zcela logické. Nelze považovat pochod Prahou nejen za nezákonný, ale nelze ho považovat ani za neoznámený. Měl se správní orgán na to dotázat organizátorů a neřešit to tak, že rozdělil policejní složku na účast na fotbalovém utkání a zde.
     Druhá věc, kterou vidím jako základní, je to, jakým způsobem se chovala Policie České republiky – a teď mi dovolte vybočení z předmětu činnosti parlamentu – i Městská policie v Praze. Protože na akci se podával již od počátku alkohol, dokonce bylo zjištěno, že byly distribuovány drogy, a pak podle mého názoru měli jak strážníci městské policie, tak Policie České republiky takovému nepovolenému prodeji drog minimálně zamezit. Protože pak by nemohla narůstat pod vlivem alkoholu a drog agresivita davu a nemohlo by dojít k takovým koncům, jaký byl výsledek pochodu Prahou.
     Při řádném předávání a vyhodnocování informací muselo být minimálně od 15. až 16. hodiny zřejmé, že celá část zásahové jednotky - 30 policistů - nemůže na tento dav stačit. Pochod začínal po 18. hodině, to znamená, že policie minimálně tři hodiny věděla o tom, že má jednotku ve stavu, kdy není schopna účinným způsobem zabezpečit majetek, zdraví a životy občanů, kteří neměli s příslušnou demonstrací vůbec nic společného.
     Pokud jde o ostatní otázky, nechtěl bych se zabývat tím, co zde pan ministr docela přesně popsal, to znamená, jakým způsobem se demonstranti ubírali, kolik policistů zasahovalo, jakými prostředky a proč se jim nepodařilo pochod zastavit. Jako zcela nelogické ovšem vidím, že policie potom sama nasměrovala pochod do hustě zastavěné části Prahy, přímo do centra, do okolí Václavského náměstí. To znamená, že samotný akt vedl k jasnému promíchání demonstrantů s ostatními obyvateli, kteří byli v sobotu odpoledne v Praze v oblasti Václavského náměstí.
     Pokud jde o to, s čím nesouhlasím ve zprávě, je podle mého soudu zřejmé, že agresivní jednání demonstrujících a rabujících nezvládla policie proto, že nebyla patřičně vybavena technicky ani psychologicky. Z profesionálního hlediska musela policie zcela jednoznačně předpokládat a předvídat, ale také počítat s tím, že se klidné a pokojné demonstrace po požití takového množství alkoholu a drog mohou změnit v násilí a vandalismus. Celý zásah potom byl nepřipravený a živelný.
     Otázkou, kterou mi pravděpodobně pan ministr Výborný nezodpoví, je, jestli skutečně existoval záznam, který je třeba pořizovat při zásahu pod tzv. jednotným velením, tedy jestli byly splněny podmínky § 48 zákona o Policii České republiky, aby se tím případně mohl výbor pro obranu a bezpečnost, který jistě příští sněmovna zvolí, zabývat.
     Myslím si, že došlo ke dvěma zcela logickým koncům nepřipravenosti správních orgánů a policie, to znamená drancování, vandalismu, násilí a následně k neadekvátnímu zásahu. Nemyslím tím zásah jednotlivých policistů. Jsem přesvědčen, že zásah, který byl, je věcí vedení policie, nikoliv těch pár policistů, kteří nakonec zasáhli proti dvěma stům rabujících demonstrantů.
     Nechci zde hodnotit ani ty, kteří byli poškozeni z řad demonstrantů, ani policisty, kteří byli poškozeni na zdraví, ale jsem přesvědčen o tom, že není možné se dále nečinně dívat na to, jakým způsobem nefunguje komunikační systém v bezpečnostních službách tohoto státu. Proto předkládám návrh, aby Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky požádala vládu České republiky, aby minimálně zajistila vlastním opatřením zlepšení úrovně komunikace mezi bezpečnostními složkami České republiky, tak aby alespoň byla prováděna v zákonem stanovené míře, a to nejméně pokud z vyhodnocení samotného zásahu - na základě včerejšího sdělení pana ministra vnitra a na základě nám známého usnesení vlády České republiky - nebude vyvozen závěr směřující ke změně příslušných zákonných norem. Děkuji vám.

     Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Současně žádám, pane kolego, abyste se ujal funkce zpravodaje k této věci. Děkuji vám.
     Dalším přihlášeným do diskuse je kolega Jan Klas, kterého prosím, aby se ujal slova. Připraví se kolega Vik.

     Poslanec Jan Klas: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, je zcela jasné, že každý slušný občan si váží náročné práce policistů, pokud je dělána poctivě. Policie je v demokratickém státě službou nebo určitým servisem pro občana, daňového poplatníka, a proto musí garantovat ochranu jeho života, zdraví a majetku.
     Dovolte mi, abych zareagoval na některé informace, které sněmovně sdělil pan ministr vnitra Svoboda.
     Za prvé jsem přesvědčen o tom, že základem neúspěšného zásahu je především nedostatečné monitorování příprav celé akce a nedostatečné monitorování samotného průběhu akce.
     K první otázce. Nedostatečné monitorování příprav: Celá akce, jak už zde bylo několikrát řečeno, byla předem nahlášena i s odhadem počtu osob, které se akce účastní. Chtěl bych zde zdůraznit, že do České republiky přijížděli příslušníci anarchistického hnutí i z cizích států. To znamená, že v tomto okamžiku měla již zafungovat česká kontrarozvědka a předat tuto informaci správě hlavního města. Protože už pouze z tohoto faktu se dalo odvodit, že počet účastníků akce zcela určitě překročí nahlášený počet 250 osob.
     Druhým závažným momentem, jak jsem se již zmínil, je špatné monitorování samotného průběhu akce, které měla realizovat především kriminální policie i ostatní příslušné služby. Je třeba si uvědomit, že počet účastníků demonstrace se zvyšoval v intervalu několika hodin. Z těchto důvodů došlo k nasazení neadekvátního počtu policistů, dokonce v určitém momentu osmnácti, jak uvedl sám pan ministr. Těchto 18 policistů bylo navíc zcela nedostatečně vybaveno. Zde mám na mysli výrok pana ministra, že na policisty házeli demonstrující lahve, dlažební kostky a kameny. Jak je možné, že policisté nedostali štíty? To, že při takovýchto střetech je kámen první zbraní, která se používá, je myslím každému z nás zcela jasné.
     Upozornění občanů před zásahem policie musí splňovat dva faktory, jinak je zcela zbytečné. Musí být včasné a především účinné. Právě proto, že toto nebylo naplněno na sto procent, má za následek stížnosti občanů, kteří se demonstrace nezúčastnili.
     Při této akci se projevila zároveň nedostatečná vycvičenost policistů, a to především v oblasti taktiky, kterou se každý policista učí. Takto početný dav se nezastavuje na širokých magistrálách, ale v úzkých ulicích.
     Dovolte mi, abych vám přiblížil jenom krátkými informacemi, z čeho se skládá výcvik policistů v současné době. Za tento výcvik nese plnou zodpovědnost policejní prezident. Výcvik se skládá z těchto činností:
     1. Kondiční příprava. Zde vás chci upozornit, že existují neuvěřitelně měkké limity, např. na cvik sed-leh v určité věkové kategorii existuje norma 16 těchto cviků za dvě minuty. Myslím si, že toto splníme my všichni, kteří zde sedíme.
     2. Použití donucovacích prostředků. Největším problémem pro policisty v této přípravě je poutání, to znamená zajištění občana, který nerespektuje zákon, což je velice smutné.
     Co se týká taktiky, do dnešního dne nebyl vypracován ucelený metodický předpis, podle kterého by se policisté mohli učit tuto věc.
     A konečně střelecká příprava, kde opět chci uvést názorný příklad. Jsou tam tak měkké limity, že některé složky policie střílejí na terč, který je větší než standardní terč, z 10 metrů. Kdo jste kdy v ruce držel střelnou zbraň, víte, že z 10 metrů se trefí opět každý z nás do takto velkého cíle, jako je ten speciálně upravený terč.
     Ale to jsem odbočil. Chtěl jsem vám jen ukázat na několika případech, jak zoufalý je výcvik policistů pro tyto akce.
     Pan ministr upozornil na nedostatek financí pro zajištění takovýchto akcí. Potom je nutné se vážně zamyslet, jak potřebné finance získat. Například jaký dlouhodobý efekt má akce v centru Prahy pod názvem Průvan, dále personální předimenzování policejního prezidia a krajských správ s vysokými platovými třídami, kde finanční toky končí na úrovni krajů a na okresy se toho moc samozřejmě nedostane.
     Jsem přesvědčen, že by policejní prezident měl co nejdříve jmenovat nástupce odstoupivšího ředitel Borníka. V ozbrojených složkách si nemůžeme dovolit luxus jako v politice, v politických funkcích, že můžeme čekat několik měsíců, než bude rozhodující funkce jmenována.
     Závěrem si jenom lze přát, že nešlo o jakousi zkoušku neboli generálku na skutečně ostrou akci s ještě vyšším počtem účastníků. Chci zdůraznit, že věřím, že ministr vnitra bude stát pevně za svými lidmi, a to především za řadovými policisty, kteří 16. května bezprostředně zasahovali.
     Dále bych chtěl požádat ministra vnitra, aby svou pozornost zaměřil především na velící důstojníky Policie České republiky, kteří nesou přímou a plnou zodpovědnost za řízení celé akce. Děkuji vám za pozornost.

     Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Slova se nyní ujme pan kolega Jan Vik, připraví se kolega Miloslav Ransdorf.

     Poslanec Jan Vik: Dámy a pánové, pane předsedající, poslanecký klub SPR-RSČ je toho názoru, že by ze sobotních událostí v centru Prahy měli být vyvozeny personální důsledky, ale to nikoliv mezi řadovými policisty, ale u toho, kdo je z Policie ČR za Policii ČR odpovědný, a to je policejní prezident Tomášek, který evidentně svoji funkci nezvládá.
     A proto navrhujeme usnesení Poslanecké sněmovny:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá ministra vnitra, aby zvážil setrvání Oldřicha Tomáška ve funkci policejního prezidenta."

     Děkuji (potlesk).

     Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Slova se nyní ujme kolega Miloslav Ransdorf. Připraví se kolega Prokop.

     Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, moje situace je ulehčena tím, že většinu kritických připomínek už řekli předřečníci. Já bych ale rád obrátil vaši pozornost na něco, co zatím tady nezaznělo.
     K této problematice patří mimo jiné také monitorování tisku, tisku podobných skupin, které jsou ve hře. A domnívám se, že i zde tento monitoring nefunguje, že nefunguje vyhodnocování informací, které samy o sobě vlastně tyto skupiny prozrazují. A dávám do souvislosti to, o čem mluvil kolega Filip, s touto problematikou.
     Víme, že příslušný průvod byl nasměrován do onoho hustě osídleného centra Prahy, do míst, kde jsou koncentrovány obchody, a mimo jiné také ve Vodičkově ulici existují dva obchody, které jsou dlouhodobě předmětem zájmu právě těchto skupin, tzn. Kentucky Fried Chicken a McDonalds, a kdo čte A - Kontra nebo podobné tiskoviny spjaté s těmito skupinami, ví, že jedním z "programových" požadavků nebo i akčních požadavků je útočit na symboly konzumní kultury, a výslovně McDonalds a podobné provozovny mezi tyto symboly konzumní kultury patří.
     Kladu si potom otázku, jestliže by fungoval monitoring příslušných materiálů těchto tiskovin, proč byl průvod zaveden právě do této oblasti. Je to přinejmenším podivné, a protože nepředpokládám, že v příslušných složkách fungují hlupáci, myslím, že bychom si měli položit otázku, zda náhodou nejsme předmětem nějakých podivných šachových tahů.

     Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Nyní se slova ujme kolega Michal Prokop, připraví se kolega Pavel Dostál.

     Poslanec Michal Prokop: Pane předsedající, vážení kolegové, nepatřím mezi poslance, kteří příliš často vystupují k problémům tohoto typu. Chtěl bych říci, že i já si myslím, že ve slušné a demokratické společnosti a k postulátům pravicových politiků, mezi něž se chci počítat i já, patří podpora policie jako jednoho z institutu, který má v demokratické společnosti svobodu a demokracii garantovat. K tomu samozřejmě je ovšem potřeba, aby policie byla skutečně profesionální, a to nejenom z hlediska finančního zabezpečení, technického, ale také personálního, a aby byla připravena na to, že demokratická společnost a demokratické mechanismy v sobě samozřejmě skrývají celou řadu úskalí, s kterými se policie všech demokratických států vyrovnávají někdy velmi obtížně, ale to je právě úloha policie, a proto také platíme daně na to, abychom tuto službu měli.
     Nejsem v této věci odborník a nemohu tady argumentovat na úrovni kolegy Klase, který před chvilkou vyjádřil některé postoje, protože se v této oblasti léta pohybuje; já ne. Já zcela laicky, jako člověk, který tu věc sledovat pouze z médií a neměl možnost být účastníkem, ale měl možnost vyslechnout a seznámit se i písemně s některými materiály a s některými svědectvími těch, kteří se té akce zúčastnili, jakkoli samozřejmě i tato svědectví je potřeba prosít jistým sítem, poněvadž poškozený účastník také nebývá zcela objektivní. Já se prostě nemohu zbavit jednoho základního pocitu, že totiž policie tu celou věc podcenila, nedokázala ji informačně zpracovat, nedokázala aktivně ve chvíli, kdy to bylo správné, zakročit, a ve chvíli, kdy zakročila, tak se nemohu zbavit pocitu, že si začala vyrovnávat účty. To je něco, s čím podle mého názoru nemůžeme souhlasit. A jakkoliv možná svědectví těch osob – jak znovu opakuji – nemusí být zcela jednoznačně objektivním svědectvím o tom, jak ty věci probíhaly, tak prostě tento dojem, tato pachuť v ústech prostě u mne zůstává.
     Nebudu navrhovat žádné usnesení, protože si nemyslím, že usnesením Poslanecké sněmovny v této věci lze tuto věc zlepšit zcela jednoznačně a jedním krokem. Ale velmi bych poprosil zde přítomného pana ministra Výborného, který tu reprezentuje vládu, aby tlumočil moje přání a bezpochyby možná i celé řady mých kolegů, aby pan ministr vnitra věnoval této věci mimořádnou pozornost, aby ji skutečně vyšetřil, abychom se snažili, aby policie, na kterou platíme a kterou potřebujeme a máme podporovat, si také takovouto podporu opravdu zasloužila. Děkuji za pozornost.

     Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. nyní má slovo kolega Pavel Dostál, připraví se kolega Titz.

     Poslanec Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jenom velice stručně a velice krátce bych chtěl vyjádřit, proč se mně nelíbí, resp. proč nesouhlasím se zprávou ministra vnitra týkající se sobotních události v Praze. Nesouhlasím s ní proto, protože jsem jeden z mála z vás, kteří se stali očitými svědky těch události, a ty věci nelze vidět tak černobíle, kterak nám je popsal ve své zprávě pan ministr vnitra.
     Tato zpráva vlastně zakotvuje kolektivní vinu. Tato zpráva říká o tom, že za událostmi, které se staly, stojí 2,5 až 3 tisíce radikálních ekologů, zřejmě řízených ze zahraničí.
     Dámy a pánové, mne ty události zastihly na magistrále a mohu vás ujistit o tom, že militantní síly, které šly vpředu průvodu, oni vandalové nebyli zdaleka většinou toho průvodu. Podle mého odhadu činili tak sto, sto padesát, dvě stě lidí. Lidé, kteří šli za nimi v průvodu, ani netušili, co se děje vpředu. Při diskusi o tom byli z toho velice nemile překvapeni.
     Dámy a pánové, domnívám se, že ženy s kočárky nebo s dětmi v náručí, ženy, které na tuto manifestaci vzaly svoje děti, zřejmě těžko předpokládaly, že se stanou nějaké pouliční rvačky. Mohu podat osobní svědectví, že jsem viděl několik žen s dětmi, s kočárky. Viděl jsem matku, která měla takovou tu klokanku a nesla v tom své dítě.
     Jinými slovy – nejde z toho udělat kolektivní vinu a lze souhlasit s tím, a musíme souhlasit s tím, že proti militantním vandalským skupinám se musí zakročit. Musí se zakročit přísně, protože se domnívám, že jestliže někdo rozbije výklad a krade salámy a svůj protest odůvodňuje nenávistí k nadnárodním korporacím, tak ho to neomlouvá. Pro mne to zůstává zloděj a vandal.
     Chyběla mi ve zprávě pana ministra vnitra právě tato diferenciace účastníků tohoto pochodu. A hlavně mi tam chyběla sebereflexe policie, protože už nyní ze svědectví, která vidíme v televizi a která shromažďuje také pražské Dokumentační středisko pro lidská práva, je zřejmé, že ve Vodičkově ulici došlo k plošnému zásahu proti lidem, nikoliv tedy proti účastníkům demonstrace. Ve Vodičkově ulici došlo k plošnému zásahu, přičemž nebyly žádné únikové východy, kterak tady říkal pan ministr vnitra. Podle svědectví – abych byl přesnější – nebyly žádné únikové východy. Lidé se ocitli v kleštích a byli biti hlava nehlava, ať už byli vandaly, nebo ať šli třeba z Divadla ABC z pasáže z představení. Svědectví překladatelky Zoubkové, které jsme si mohli všichni přečíst a sledovat v televizi, svědčí o mnohém.
     Domnívám se, že nemůže být zmlácen člověk, který chce tyto události třeba fotografovat jako svědek. Neexistuje paragraf trestního zákona zakazující fotografování těchto událostí. Ale co mi na celé věci vadí nejvíce, jsou ona svědectví, která nyní přicházejí k nám do parlamentu v podobě tohoto dokumentu. Pokud jsou pravdivá, tak jsou nejvážnější, tj. že lidé byli mláceni ještě na policejních stanicích, že lidé byli ještě mláceni v nemocnicích. Domnívám se, že lidé takto mláceni nemohou být, ani když je to ve jménu jakékoliv ideologie, ani ve jménu McDonalda. Proto si myslím, že by mělo být úkolem vlády žádat pana ministra vnitra opravdu o dokonalou analýzu těchto událostí a že by se veřejnost měla dozvědět i o vážných chybách, ke kterým došlo při tomto zásahu. Pokud tato analýza nebude provedena, mohli bychom se dočkat, že se stane záležitost, a to ta, že bude nakonec ustavena komise pro vyšetřování událostí 16. května ve Vodičkově ulici.
     Děkuji vám.

     Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. O slovo se dále hlásil kolega Miloš Titz, kterého prosím, aby se ujal slova. Připraví se kolega Exner.

     Poslanec Miloš Titz: Vážený pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, padlo tady již k těmto událostem poměrně hodně slov. Nicméně si dovolím obrátit pozornost tohoto shromáždění k záležitosti profesionality a co se vlastně za ní skrývá.
     Člověk se stává profesionálem jednak výchovou a vzděláním, jednak zkušeností. Nemohl jsem si nijak zvláště prověřit to, jak policejně vzdělaní, jaké měli zkušenosti, tedy jací to mohli být profesionálové, kteří od začátku v této akci byli. To, co se mi podařilo ale zjistit, bylo to, že to byli poměrně mladí policisté a že to s jejich profesionálním vzděláním bylo všelijaké. V této záležitosti chci sněmovně sdělit následující:
     Personální práce na Ministerstvu vnitra už po léta není dobrá. A navíc, když to ještě zúžíme, záležitost týkající se policejního školství je ještě mnohem horší, neboť se v tomto odboru shromažďují lidé, kteří putují po různých ministerstvech a za nimiž bývá pole neorané. A teď naprosto konkrétně.
     Na policejní škole v Praze se provádí výuka v kinosále, to znamená obrovské množství lidí a málo pedagogů. Krásná policejní škola v Pálkové v západních Čechách potom, co byla v roce 1995 s poměrně velkou slávou otevřena, byla v roce 1997 potichu zrušena. A zrušena za tím cílem, že krásný objekt, nebo lépe řečeno objekty, kde bylo možné na úrovni vzdělávat mladé policisty, kde si mohli doplňovat i své všeobecné vzdělání, neboť opravdu málo maturantů se snaží jít do policie, kde jsou nádherné dvě tělocvičny, kde je překrásná posilovna, kde jsou dva tenisové kurty a dva kurty na nohejbal nebo volejbal, tak z tohoto zařízení má vzniknout záchyt pro běžence, tzn. ze slušně, na úrovni vybavených pokojů mají vzniknout cely a z pěkných oken mají vzniknout zamřížovaná okna. A to všechno potom, co se v posledních dvou letech na doupravení tohoto areálu vydalo několik desítek milionů. Tvrdím, že se vydaly dobře. A dnes se má vydat opět několik desítek milionů, aby z toho vznikl záchyt. Takže když budeme požadovat profesionalismus - a máme na to plné právo, nejenom my tady ve sněmovně, ale všichni naši občané - tak musíme vytvořit podmínky, aby profesionalismu mohlo být dosaženo. A jedním z nich jsou policejní školy.
     Děkuji.

     Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji, pane kolego. Nyní má slovo kolega Exner, zatím poslední přihlášený do diskuse.

     Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, navrhuji následující usnesení:

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

1. konstatuje, že nelze připustit ničení majetku v naší zemi při veřejných shromážděních nebo po nich, ani nepřiměřené a protiprávní počínání policejních složek, jak k tomu došlo v Praze 16. května 1998;
2. žádá vládu České republiky, aby na základě těchto událostí
   1. přijala opatření a vyvodila závěry včetně personálních,
   2. by byl návrh, který přednesl pan poslanec Filip.