DOKUMENTAČNÍ STŘEDISKO
PRO LIDSKÁ PRÁVA

 
VYJÁDŘENÍ OFICIÁLNÍCH MÍST, ÚŘEDNÍ DOKUMENTY
Z výpovědi Tomáše Z. (nar. 1975), podané na inspekci ministra vnitra
 
     [...]
     Dne 21. 5. 1998 jsem podal na Městském státním zastupitelství v Praze trestní oznámení k postupu policistů dne 16. 5. 1998 vůči mé osobě.
     Na otázku vyslýchajícího uvádím, že dne 16. 5. 1998 jsem se zúčastnil setkání tanečních dejdžerů v Praze 1, nám. Míru. Na plakátech bylo uvedeno, že se jedná o Global stread party. Já jsem zde byl asi od 17.00 hod. do 18.30 hod. Po skončení se najednou celý dav na nám. Míru, jednalo se tak asi o 2.500 až 3.000 osob, dal do pohybu směrem Anglickou ulicí až na křižovatku s ul. Legerovou. Pak průvod zahnul doprava na magistrálu a pokračoval po ní dál směrem k hlavnímu nádraží. Já jsem šel asi nějak mezi polovinou a koncem průvodu, tedy v jeho zadní části. Slyšel jsem, že z čela průvodu se ozývají hesla jako "Vraťte nám ulice" a podobné ekologické skandování proti nadmíře aut v Praze a její neprůjezdnosti. Až přišel průvod před hlavní nádraží tak zastavil. Já jsem si vylezl na obrubník a díval jsem se co se děje, že průvod nepokračuje. Z dálky jsem viděl utíkající policisty. Uvádím, že průvod byl velice dlouhý a proto jsem dost dobře neviděl, co se vlastně na jeho čele děje.
     Pak průvod pokračoval směrem k hotelu Hilton a když část průvodu, ve kterém jsem šel, zatáčela do těšnovského tunelu, spatřil jsem převrácené policejní auto, které se snaží policisté postavit zpět na kola. Já jsem ještě asi s další zhruba polovinou lidí neprocházel tunelem, ale šel jsme horem po nábřeží. K průvodu jsme se zase opět připojili až při vstupu do ul. Revoluční. Poté průvod zahnul do ul. Dlouhé, kde já jsem poměrně dlouho zůstal v klubu Roxy. Zhruba po hodině a půl jsem procházel přes náměstí Republiky směrem na Václavské náměstí. To jsem již šel sám. Když jsem přicházel na Václavské nám. směrem ke vstupu do metra stanice Můstek, tak jsem u obchodního domu Krone spatřil přicházející průvod ze spodní části Václavského náměstí. Poté co průvod zahnul do ul. Vodičkova, tak jsem potkal na konci průvodu dva kamarády a pokračoval jsem s nimi dále do ul. Vodičkova. Po projítí ul. Vodičkova jsme společně přešli okolo rozbitých výloh provozovny Mc Donlads až na úroveň restaurace Bufalo Bill. Na tomto místě jsme zhruba stáli asi 10 minut. Z místa, kde jsme stáli, jsme viděli, že lidé postávali přes Mc Donaldem, někteří odcházeli směrem do ul. Lazarská. V tuto dobu prostě zde byl klid.
     Na otázku uvádím, že když jsme šli na konci průvodu do ul. Vodičkova, tak z čela průvodu bylo slyšel pískot a křik, který však bylo slyšel po celou dobu trvání průvodu, takže mne to ani nepřekvapilo. Mohu uvést, že já jsem nevnímal a neviděl, že by docházelo k rozbíjení výloh a k házení kamenů. Když jsme stáli před restaurací Bufalo Bill, tak jsem viděl, že někdo bere z výlohy řeznictví salám nebo okurky. Mohu uvést, že ti lidé kteří do brali, vypadali jinak, než účastníci průvodu. Prostě mi připadalo, že ty potraviny brali jiní lidé, než kteří byli v průvodu.
     Na otázku dále uvádím, že se mnou zde stále Ondřej M. a Miroslav Š. Ondřej M. měl u sebe fotoaparát. Vím, že fotografoval jak někdo bere z výlohy řeznictví salám.
     Jak jsme tak stáli, tak najednou asi po pěti až deseti minutách jsem uviděl, že z ul. Vodičkova přibíhají policisté. Přišlo mi, že jich je strašně moc, odhadoval bych jich tak 150 až 200. Policisté přibíhali od Václavského náměstí a byli oblečeni v černých uniformách a na hlavě měli přilby. Viděl jsem, že policisté přibíhají i ze směru od ul. Lazarské a mám dojem, že měli také na sobě černé uniformy. K tomto uvádím, že se již stmívalo, tak ke druhu uniforem nemohu podat přesnou informaci.
     První co jsem zaregistroval bylo, že lidi kteří ještě stáli před provozovnou Mc Donalds, zhruba zde mohlo být tak 100 – 150, jsou policisty napadeni a mláceni. Já jsem od místa, kde docházelo k napadání lidí policisty, byl ve vzdálenosti asi 150 metrů a přesně jsem neviděl, čím policisté lidí bijí, ale byly to obušky a myslím i fonfy. Poté co jsem to viděl a poté co jsem viděl postávající dívky, které byly nedaleko ode mne napadnuty policisty a surově bity na zemi, tak jsem dostal strach a zaběhl jsem za přilehlý stánek tuším květin, abych se alespoň uchránil před ranami policistů. Za tímto stánkem již byli dva mladíci, jejich věk odhaduji na 15 až 16 let, z nichž jeden svým pozorováním situace na ulici byl spatřen dvěmi policisty, kteří přiběhli za námi a začali nás být obušky za doprovodu nadávek, feťáci, levičácký svině, tak teďka se tady schováváte. Dostal jsem od nich údery do hlavy, zad, ramene a zadní strany kolene. Tito policisté měli na sobě černé uniformy a helmy. Poté nás začali vyvádět ven do ulice, přičemž, když jsem kulhal na jednu nohu, následoval okamžitý úder do druhé nohy, za posměchu nauč se chodit. Pak jsem byl s ostatními svalen na zem, přinucen otočit se směrem na břicho a při sebemenším pohybu jsem inkasoval rány do zad, čím to bylo netuším, protože jsem měl hlavu skrytou. V této poloze jsem setrval zhruba 30 minut a poté nám bylo dovoleno otočit se do ulice z důvodů vybírání občanských průkazu policisty.
     Policisté si opsali nacionále a občanský průkaz mne byl vrácen. Potom jsem musel vyndat veškeré své osobní věci do pytlíku od firmy Mc Donalds. Na tomto místě a v tomto stavu jsem zůstal dalších 30 minut, přičemž jsem sledoval ostatní členy průvodu, ležící vedle mne. Spatřil jsem několik vystrašených dívek, které se snažily upoutat pozornost policistů na jednu pravděpodobně svojí kamarádku, která měla evidentně poraněné koleno. Prosily policisty o ošetření, což jim však bylo zamítnuto, načež následovala sprška ran obušky.
     Zhruba asi po 30 minutách, poté co již bylo u zdi více lidí, někteří byli již nakládáni do přistavených antonů a odváženi pryč. Byl jsem svědkem toho, když policisté našli zhruba pět metrů od nás na zemi ležet jakýsi salám. Policisté se rozhlédli do davu zadržených lidí a podle mého názoru odhadli toho, kdo jim byl nejvíce nesympatický jako viníka rabování přilehlého řeznictví. Tento člověk se jim snažil vysvětlit, že s tímto incidentem nemá nic společného, avšak místo toho byl policisty opakovaně bit fonfami, obušky a pěstmi. Poté mu byl tento salám přibalen do jeho osobních věcí jako důkaz jeho trestného činu.
     Na řadu jsem přišel ještě s člověkem, který seděl vedle mne, a byli jsme již odvezeni osobním vozidlem příslušníky v klasických uniformách. V tom policejním vozidle jsme jeli dva a byli jsme odvezeni do ul. Na Perštýně. Poté co jsme byli vysazeni, jsme spatřili ostatní policisty, kteří vykládají další zadržené z antonu a sváděli nás pak společně tři patra dolů do chodby, která předcházela místnosti s následným zapisováním identifikace. Já jsem byl policistou sváděn tím způsobem, že jsem měl zkroucenou pravou ruku za zády, ale v tomto okamžiku jsem nebyl fyzicky napadán. Viděl jsem dva lidi přede mnou, kteří šli bez zajištění a policisté stojící na schodech je bili pěstmi a lokty. Na schodech byly policisté po jedné straně asi tak ve vzdálenosti jeden metra až dva metry od sebe. Někteří policisté přinutili "své zadržené" u zdi v dolní chodbě a na schodech klečet opřeni hlavou o zeď, čímž byli v podstatě znehybněni a policisté se mohli věnovat dalším přicházejícím zadrženým.
     Já jsem byl předveden před zapisující policisty a pak jsem byl umístěn asi na hodinu a půl až na dvě hodiny do cely. V tuto dobu jsem nebyl svědkem žádného mlácení, pouze jsem požadoval jít na WC, což mi bylo odmítnuto z důvodu, že je moc práce. Mohu uvést, že zde mezi celami také chodili policisté, kteří měli černé uniformy. Pak jsem byl fotografován a to si nás již brali policisté v normálních uniformách.
     Asi po dvou hodinách jsme byli voláni podle čísel, která některým byla psána již v ul. Vodičkova a některým při zapisování Na Perštýně. Mne bylo číslo A2 napsáno až na Perštýně. Asi deset nás bylo po zavolání naloženo do antonů a byli jsme převezeni před budovu záchytné stanice v areálu nemocnice Míčánka v Praze 10. Byli jsme ještě v autě seřazeni dvěma policisty v černých uniformách, kteří nás cestou doprovázeli, do pořadí od jedničky do desítky. Byl jsem svědekem, když odjížděl anton, do kterého nastupovala děvčata. Poté co anton odjel, byl policisty vyzván první z našeho antonu. Dveře antonu zůstaly otevřené a my jsme nic netušící byli svědkem jeho vtáhnutí do hloučku zhruba osmi policistů a po povalení na zem jej policisté začali kopat a bít lokty a pěstmi. Tento člověk se snažil policistům vysvětlit jeho nevinu. Bylo mu však policisty nařízeno stoupnout si s rukama za hlavou čelem k nim a poté inkasoval od jednoho policisty kopnutí do přirození. Pak byl tento člověk, které neznám, odveden do budovy nemocnice, z níž byl vyveden opět zhruba po deseti minutách. Já jsem přišel na řadu zhruba v druhé polovině seznamu. Byl jsem podle čísla vyzván k vystoupení, ale již ze dveří antonu mne vytahovali dva policisté a za doprovodu poznámek "Tak ty jsi se posmíval policistům" jsem byl přinucen se sklonit s rukama za hlavou a obdržel jsem první ránu kolenem do břicha. Poté jsem se svalil na zem a prosil policisty o shovívavost, ale na to nebyl brán zřetel. Po dobu asi tří minut jsem buď ležel na zemi nebo jsem stál a byl jsem bit pěstmi do ramen a nohou, vlastně všude mimo obličej. Pak mne dva policisté přitáhli do čekárny, kde jsem byl podroben dechové zkoušce. Dechová zkouška byla dělána tak, že přišel jeden pracovník nemocnice, který mi připadal jako voják civilní náhradní vojenské služby, a tento mi dal jak jsem klečel na zemi s rukama za hlavou, do úst trubičku, kterou jsem nadýchal. Viděl jsem, že trubička nezezelenala. Pak jsem byl odveden k lékaři do ordinace, kde jsem byl podroben odběru krve. Lékař se mne na nic neptal, já jsem mu také neříkal, zda chci nebo nechci dát krev. Byl jsem v šoku a na nic takového jsem nepomyslel, myslím jako že bych mohl odběr krev odmítnout.
     Po mém odchodu z ordinace a opětném zajištění dvěma policisty jsem byl vyveden znovu před vchod do nemocnice, kde se situace znovu opakovala, to jest, že jsem byl znovu bit policisty. Bit jsem byl na dvorku a na lavičce jsem v tu dobu také spatřil dvě zaměstnankyně nemocnice, které na sobě měly bílo modré pláště. Prosil jsem je o pomoc, ale místo pomoci jsem zaslechl jak si mezi sebou říkají, že nic nevidí, nebo něco v tom smyslu. Poté jsem byl policisty vhozen zpět do antonu. Po mne sem byli k antonu dovedeni asi tři nebo čtyři další lidi, z nichž jeden byl policisty postaven ke zdi a policisté na něho mířili pistolí. Policisté mu řekli, že jim bude předvádět mrtvolu. Viděl jsem, že ten člověk padal na zem, což bylo policisty doprovázeno jakoby, že střílejí. Když policisté nebyli spokojeni s výkonem té osoby, tak to bylo opakováno. Tato situace byla policisty zopakována asi třikrát až pětkrát a pak byl tento člověk zvednut ze země a policisté je drželi za vlasy a mlátili mu hlavou o zeď. Zda mu policisté mlátiti o zeď temenem nebo čelem hlavy, to nebylo z mého pohledu moc jasné, ale zřetelně jsem viděl, že mu hlavou o zeď mlátí. Pak jsme byli odvezeni zpět Na Perštýn a policista, který nás doprovázel, nám řekl, že se nesmíme divit, že i mezi policisty je velká korupce a že se policisté mstí.
     Když jsme byli zase sváděni Na Perštýně do cel, tak policisté některé z nás nutili ze schodu rychle běžet a dokonce někomu na schodišti podrazili nohy, což jsem na vlastní oči viděl. Někteří byli od policistů na schodišti také biti, což ale vím pouze již z vyprávění po umístění zpět do cel. V této cele zhruba pro 5 – 7 lidí, nás bylo umístěno asi 15 – 20. Opětovně jsem žádal o návštěvu WC, což mi bylo až do mého ochodu v 07.00 zakázáno.
     Uvádím, že jsem asi v 06.45 hod. byl vyveden z cely a podroben výslechu. Před výslechem jsem nebyl žádným způsobem poučen. Byl jsem vyslýchán policistkou. Pak mi byly vráceny mé věci a byl jsem propuštěn. Ještě uvádím, že jsem si všiml, že ve stroji má policistka založen papír s označením oznámení o přestupku. To je vše čeho jsem si všimnul. po podepsání svojí výpovědi jsem odešel. Výslech proběhl v pořádku.
     Na otázku vyslýchajícího uvádím, že z jednání policistů jsem utrpěl poranění hlavy v zadní části a pohmožděniny od ran obušky. Pohmožděniny jsem měl na levém rameni, na zádech, na hlavě, zadní části levého kolene a modřiny od kopanců jsem měl na žebrech a břiše. Lékařské ošetření jsem nevyhledal.
     Na otázku vyslýchající uvádím, že když začali v ul. Vodičkova policisté svůj zákrok, tak jsem neslyšel, že by dávali jakékoliv výzvy k přítomným. Neviděl jsem, že by někdo z přítomných v ul. Vodičkova házel kameny či jiné předměty vůči policistům.
     Dále na otázku uvádím, že já jsem vůči policistům v ul. Vodičkova ani jinde nepoužil žádného násilí a rovněž jsem podle mého názoru nezavdal žádnou příčinu k tomu, aby policisté vůči mne použili násilí, tak jak ho použili.
     Závěrem uvádím, že se cítím postupem policistů poškozený a to především po stránce psychické. Budu žádat náhradu škody,. kterou budu specifikovat, zejména za zásah do svých osobních práv.

     Otázky právního zástupce JUDr. Neděli, který je přítomen výslechu jako zástupce poškozeného:

Otázka: Kdy jste se dozvěděl o konání akce na nám. Míru v Praze?
Odpověď: o této akci jsem se dozvěděl prostřednictvím plakátů a letáků distribuovaných po Praze již 14 dní před dnem konání akce. Vedle konání akce na plakátech bylo uvedeno, že zde vystupují dejdžerové, což jsou lidé, kteří pouštějí gramofonové desky a pod. Jedná se prakticky o disdžokeje, které znám z vystupování z klubu Roxy. Proto jsem tam vlastně šel. Uvádím, že na těchto plakátech byl avizován i pochod Prahou, ale toto mne nezajímalo.

Otázka: Jste členem anarchistického nebo podobného hnutí?
Odpověď: Ne, nejsem.

Otázka: V průběhu kritického večera 16 .5. 1998, házel jste nějaké předměty na místě činu proti policistům, jiným osobám či objektům?
Odpověď: Ne, neházel.

Otázka: Požil jste onoho odpoledně a večera alkoholický nápoj?
Odpověď: Ne, nepožil.

Otázka: Slyšel jste z ul. Vodičkova nebo vůbec na místě samém mimo výzev i nějaký povel k zákroku policistů?
Odpověď: Ne, neslyšel.

Otázka: Jak na Vás zákrok policistů působil, myšleno, zda se jednalo o jednotný zákrok nebo spíše o chaotický postup policistů?
Odpověď: Od první chvíle mi připadal zákrok jako upravený, protože policisté přibíhali utvořených řadách, kolik řad policistů bylo, nevím, nemohl jsem to z místa posoudit, ale určitě jich byla více než jedna řada. Jakmile se policisté dostali přímo do ul. Vodičkova, tak se jejich řady potrhali a rozběhli se proti jednotlivým osobám.

Otázka: Popište přesně, kde a jakým způsobem provedli policisté kontrolu Vaší totožnosti?
Odpověď: Bylo to vlastně asi 30 nebo 45 minut poté, co jsme již leželi před zdí Dívčí školy v ul. Vodičkova, kam nás dovedli zakročující policisté. Byli jsme jednotlivě vyzvání k předložení občanského průkazu. Nejprve nás ze země zvedl zakročující policista ještě v černé uniformě, přičemž údaje zapisoval již policista v uniformě normální, který proti mne nezakročoval. Upřesňuji, že ze země mne nezvedal ten samý policista, který přímo proti mne zakročil, ale byl to policista ve stejné černé uniformě. Zápis do nějakého bloku prováděl policista v normální uniformě, co tam psal nevím, já jsem ni nepodepisoval. Tento policista jak jsem již uváděl, proto mne nezakročoval.

Otázka: Byl jsme již na tomto místě tj. u zdi Dívčí školy označen číslicí na ruce nebo Vám bylo pouze řečeno jaké číslo Vám bylo přiděleno?
Odpověď: Ne, moje identifikační číslo jsem obdržel až při zápisu na Perštýně. Tam mi jej dali proto, že se policisté divili, že jsem já vůbec žádné číslo v ul. Vodičkova nedostal. Podle jakého systému mne číslo A2 přidělili, to nevím.

Otázka: Odkud brali policisté pytlíky s označením Mc Donalds a zda toto dělo i u jiných předvádějících osob?
Odpověď: Osobní věci byly ukládány do pytlíku Mc Donalds většině zadržených, které pravděpodobně policisté získali z provozovny Mc Donalds. Já jsem žádný pytlík s tímto označení z provozovny nebral.

Otázka: Dokázal byste blíže popsat, případně při rekognici poznat, některého z policistů, který proti Vám postupoval způsobem, který jste zde uvedl, t.j. bil Vás či týral?
Odpověď: Nemohl, protože v první části byli policisté maskováni helmami a pak již, když nás předváděli, tak stáli vždy za námi a prostě tak, aby jsme je nemohli poznat.

Otázka: Dokázal byste popsat a rovněž tak i při případné rekognici poznat onu dívku, která podle Vaší výpovědi byla zraněna na koleně a ležela na chodníku a měla být bita obuškem?
Odpověď: Pravděpodobně bych jí poznal, k jejímu popisu mohu uvést, že měla na sobě zelený delší kabát, světle džínové kalhoty a černé kožené boty. Byla menší postavy, měla černé vlasy, nějaké markanta mne nezaujala. Jménem tu dívku neznám, viděl jsem jí po prve.

Otázka: Poznal byste celu, ve které jste byl umístěn?
Odpověď: Ano poznal, bylo to na levé straně od vchodu, nejdříve jsem byl umístěn v první cele a po převozu z nemocnice jsem byl umístěn v poslední t.j. ve třetí nebo čtvrté cele.

Otázka: Zranění, která jste po úderech utrpěl, byla bolestivá a to asi po kolik dní?
Odpověď: Bolest byla asi 14 až 21 dní. V této souvislosti bych chtěl upozornit na to, že závěry dokazující mé zranění a jejich rozsah, si natočila Česká televize v neděli 17. 5. 1998 pro pořad Události. Druhý ten t. j. 18. 5. 1998 byly záběry odvysílány v Událostech od 19.15 hod.

Otázka: V průběhu celého zákroku policistů, kdy jste byl poučen a zda vůbec jste byl poučen, jaká máte práva, z čeho a z jakého jednání jste eventuálně podezřelý a proč byl nařízen odběr krve?
Odpověď: Poučen o svých právech jsem nebyl, zakročujícími policisty jsem nebyl při použití obušku a úderů pěstmi proti mé osobě k ničemu vyzýván. Já osobně jsem se při zadržení nebránil ani jsem na policisty nijak neútočil a ani jsem se nezúčastnil žádného protiprávního jednání. Mne ani také nezajímalo, zda pochod Prahou je povolen či nikoliv. Proč mne byla brána krev, to mi také nikdo neřekl.

Otázka: Mohl byste blíže vysvětlit jaké následky měl popsaný postup policistů a v současné době ještě má na Vaši psychiku?
Odpověď: První týden jsem byl z této události velice otřesen, měl jsem strach vycházet ven a do dnešního dne je moje setkání z místy událostí nebo policisty v černých uniformách nepříjemným zážitkem, protože se mi vybavuje způsob jejich zákroku.

Právní zástupce nemá žádných otázek a navrhuje:

  1. obstarat protokol o odběru krve na alkohol
  2. obstarat doklad o kontrole osoby, který měl být vyhotoven v ul. Vodičkova, včetně protokolu o zápisu, který byl sepsán Na Perštýně.
  3. zjistit, kdo provedl číslování klienta v ul. Na Perštýně
  4. zjistit policisty, kteří postupně klienta bili
  5. vyslechnout pana Š. a M.
  6. obstarat z České televize záznam dokazující zranění klienta
  7. obstarat lékařské zprávy, popř. znalecké posudky, zejm. z oboru psychologie, které by popsaly psychický stav klienta v návaznosti na provedený zákrok policistů a posoudily eventuální trvalé následky.

 
Úřední záznam (47 kB)

Úřední záznam (40 kB)

 


Dokumentační středisko pro lidská práva
Poštovní schránka 70, 149 01  Praha 415
Tel./fax/zázn.: +420 2 22522083
E-mail: info@lidska-prava.cz

4. 8. 1998