DOKUMENTAČNÍ STŘEDISKO
PRO LIDSKÁ PRÁVA

 
VYJÁDŘENÍ OFICIÁLNÍCH MÍST, ÚŘEDNÍ DOKUMENTY
Z výpovědi Jitky O. (nar. 1981), podané na inspekci ministra vnitra
 
     [...]
     K policejnímu zásahu v ul. Vodičkova mohu uvést, že dne 16. 5. 1998 jsem byla na nám. Míru v Praze 2, kde jsem se zúčastnila Globl Street Party. Po skončení této párty jsem chtěla jít na Cibulku v Praze 5 a proto jsem pokračovala s pochodem, který se z Mírového náměstí vydal. V průvodu jsem šla v jeho prostřední části a později jsem se na Mariánském náměstí setkala s Markem H. Vím, že zde během pochodu došlo u nějakého tunelu k incidentu s policií, kde bylo rozbité policejní vozidlo, tím myslím, že bylo rozbité přední okno. Já sama jsem do středu s policisty nepřišla.
     Jak jsem uvedla na Mariánském náměstí jsem se setkala náhodně s Markem H. Jelikož se známe, tak jsme se dohodli, že na Cibulku půjdeme spolu. Chvilku jsem zde seděla s kamarády a povídali si a postupně se lidé, kteří se průvodu zúčastnili, zvedali a odcházeli. Já jsem šla spolu s Markem. Šli jsme směrem na Václavské náměstí, kam směřovali o ostatní z průvodu. Na Václavském náměstí, v jeho spodní části, jsme se s Markem zdrželi, protože jsme si zde kupovali ve stánku cigarety. Pak jsme pokračovali do ul. Vodičkova. Když jsme přišli asi do jedné třetiny ul. Vodičkova, tak z Václavského náměstí a z dalších stran začala přijíždět policejní vozidla. Já jsem se v tuto dobu dostala z Markem až k prodejně Mc Donald. S námi šli ještě dva kluci, ale ti se zdrželi a již jsme je ten večer nepotkali.U prodejny Mc Donald jsem si všimla, že jsou zde rozbité výlohy. Mohu uvést, že v tu dobu zde byl veliký zmatek, protože policisté, kteří sem přijeli mlátili každého kdo byl na ulici. Uvádím, že od policistů jsem neslyšela žádnou výzvu, abychom se rozešli nebo něco v tom smyslu. Prostě jak tam přijeli, tak začali bez varování mlátit lidi. Zda v tuto dobu létaly kameny a vůbec zda zde někdo házel kameny, to nevím. Já mohu říci, že když já s Markem jsem přišla do ul. Vodičkova, tak zde již nikdo kameny neházel.
     Jak jsem byla u provozovny Mc Donald, tak jsem se zeptala jednoho z policistů, který zde postával, proč ty lidi mlátí, když nic nedělají. Tento policista měl na sobě takovou černou kombinézu, na hlavě měl přilbu a v ruce štít. Policista mi na mojí otázku řekl něco v tom smyslu, že ať se do toho nepletu, že mohu dostat taky a při tom mne odstrčil tím štítem. Hned další policista, co měl na sobě nevím, mne začal legitimovat. Já jsem mu dala občanku, on si jí prohlídl a pak mi jí vrátil. Já jsem pokračovala v chůzi dále a kousek vedle mne jsem najednou uviděla, jak policisté, kolik jich bylo nevím ani nevím co měli na sobě, mlátí obušky nějakou starší ženu. Zda ta paní stála nebo ležela na zemi to nevím. Uvádím, že já jsem tu paní zaregistrovala v okamžiku, kdy jí policisté bili. Nevím, kam jí bili, byl to otřesný zážitek a tak mi řada věcí úplně vypadla z hlavy. Já jsem okřikla policisty v tom smyslu, že by to již mohlo stačit, že je to nesmyslné. Vzápětí jsem za mnou uslyšela zařvání, ať jdu na zem. Já jsem se otočila, uviděla jsem policistu, který mne pomohl na zem. Jakým způsobem jsem se ocitla na zemi, to již nevím. Od této chvíle jsem tu paní již přestala registrovat. Jak mi ten policista dostal na zem, tak jsem si při tom rozřízla koleno, toto jsem zjistila až později, když jsem vstala.
     Na otázku uvádím, že dotyčnou paní, které jsem se snažila zastat, neznám. Jednalo se o starší paní, věk podle mne asi 40 let. Zda bych tuto paní poznala, to si nejsem jista. Je mi vyslýchajícím puštěna videokazeta ze zpravodajského pořadu ČT 1 (poznámka – videokazeta, s nápisem Archiv MV, čas 06.49), kde je rozhovor s jistou paní Janou Z. Na otázku, zda se jedná o tutéž paní, které jsem se zastala, prohlašuji, že asi ano, ale nemohu to tvrdit stoprocentně.
     Jakmile jsem se ocitla na zemi, tak jsem ležela na břiše a ruce jsem měla pod čelem. Policista nebo policisté mne začali bít obušky na záda a zadek. Bylo to hodně ran, já jsem křičela, že mě to bolí a proč a za co mne bijí. Jeden policista stál vedle mne a tomuto jsem svoje prosby adresovala, ale on nereagoval a tvářil se způsobem, který ani nedovedu popsat. Pak jsem se na zemi musela opět legitimovat a zde jsem pak ještě ležela. Potom mi policista přikázal vstát a musela jsem si sednou ke zdi Dívčí školy. Zde mi některý z dalších policistů napsal číslo na ruku, jednalo se o číslo 40. Mám pocit, že zase po mne chtěli občanský průkaz. V této souvislosti mohu uvést, že občanku jsem musela v ul. Vodičkova dávat policistům asi čtyřikrát nebo pětkrát. Zda policisté něco u zdi vyplňovali to nevím, každopádně si psali mé nacionále. Ze strany policistů, a to myslím všech, padali vůči nám ošklivé nadávky, cituji "Vy svině, kdyby jsme mohli, tak Vás všechny postřílíme".
     U zdi Dívčí školy nás sedělo hodně. V tu dobu mi tekla krev z kolena a jeden kamarád Robert D., který seděl vedle mne mě půjčil svůj šátek, abych si mohla zavázat koleno. Nemám potuchy jak jsme zde seděli dlouho, nemám pojem o čase, ale po celou dobu vůči nám byli policisté sprostí a občas do někoho i kopli, podle mne bezdůvodně. Ty lidé seděli a nic nedělali.
     Po nějaké době policisté přistavili antony a začali nás volat podle čísel. Policisté naložili plný anton a byly jsme zde samé holky. Samozřejmě, že ještě před tím, než jsme byly naloženy do antonu, byla provedena kontrola občanských průkazu a byla provedena prohlídka, která spočívala v tom, že jsme musely vyndat všechny věci na zem a pak dát ruce na auto a roztáhnout nohy. Pak vím, že nás někdo prohlídl, zda nás prohlédl policista nebo policistka, to nevím. Věci nám dali policisté do pytlíku od Mc Donalda. Na pytlíku bylo napsáno jméno a číslo.
     Při nastoupení do vozidla jsem upozorňovala policisty, že mne bolavé koleno. Policisté toto nemohli přehlédnout, protože jsem měla koleno obvázané šátkem. Jejich reakce byla ta, že mi řekli, ať dělám. Antonem jsme byly převezeny do Bartolomějské ulice a s rukama za hlavou jsem musely jít do cel, které se nacházely úplně někde v dole. Během chůze jsme se nesměly na nikoho dívat, musely jsme koukat pouze do země. Policisté na nás pořád řvali nějaké hrubé nadávky a poznámky na náš účet. Šly jsme dolů asi tři nebo čtyři patra a já jak jsem nemohla jít rychle, tak jsem byla neustále popoháněna slovně, abych šla rychleji. Zpočátku jsme nemohly jít vůbec na WC a později, když nám do dovolily, tak jsem na chodbě viděla, že tam klečí na kolenou kluci a mají ruce nad hlavou. Dále uvádím, že policisté mne nedovolili napít, nemohla jsem si zatelefonovat, to samé platí i o ostatních. Uvádím, že vím, že z Bartolomějské jeli kluci jako první na Míčánka a když se pak vrátili, tak někteří z nich byli hodně potlučeni. Myslím, že byli potlučeni více než když tam jeli. Konkrétně uvádím jednoho vyššího kluka, který měl vlasy drredy (zacuchaný copánky). Tento kluk když byl odvážen na Míčánka byl v mnohem lepším zdravotním stavu, než když se pak vrátil. Takovýchto tam bylo více. Toto jsem viděla na vlastní oči, protože cely, ve kterých jsme všichni byli, byly vedle sebe a bylo zde dobře vidět. Dokonce jsme si mohli mezi sebou i povídat, vždy když někdo přijel, tak povídal co se dělo. Na otázku uvádím, že v cele mne nikdo nenapadl.
     Pak kolem 01.30 hod. jsem byla s dalšíma holkama převezena na Míčánka, kde nám byla brána krev. Nikdo se mne neptal, zdají dám či nikoli. Uvádím, že nám nikdo naše práva vůbec po celou dobu neřekl. Když mi lékař odebral krev, tak jsem tomuto lékaři řekla, že bych potřebovala ošetřit, protože mám rozbité koleno. Koleno jsem mu ukázala a on řekl, že je to na šití, že musím na chirurgii, aby mi koleno zašili. Dva policisté mne pak zavedli v té samé nemocnici na chirurgii. V ordinaci, kde byl lékař a sestra, jsem se musela svléknut kalhoty a policisté stáli ve dveřích a koukali se. Lékař mi bez umrtvení kolena šil ránu. Do dnešního dne mám na koleně jizvu. Když mi lékař chtěl dát injekci proti tetanu, tak jsem se již ohradila proti tomu, aby se policisté na mne koukali. Oni prostě "hodili obličej" a otočili se a injekce mne byla dána. Pak jsem se spolu s ostatními vrátila zpět na Bartolomějskou, kde jsem také později vyfocena. V jednu chvilku se mi v cele, kam jsem byla opětovně dána, chtělo na WC. Policista mne na WC odvedl a když jsme se vraceli, tak mne jeden jiný policista, který stál u dveří kanceláře podkopl nohy. Prostě mi policista, jak jsem šla, nastavil nohu. Já jsem zakopla, otočila jsem se na něj, ale byla jsem popohnána, abych pokračovala.
     Až nějak kolem 10.00 hod. jsem byla odvedena k vyšetřovateli, kde jsem později byla obviněna z útoku na veřejného činitele, výtržnictví a poškozování cizí věci. Před tímto výslechem jsem byla asi jednu hodinu připoutána k lavičce. Nakonec jsem byla soudcem vzata do vazby a až po 18 dnech j sem byla propuštěna.
     Dále bych chtěla uvést, že po tom co mi bylo sděleno vyšetřovatelem obvinění, tak jsem byla převezena zase do nemocnice na Míčánka. Jelo nás sem devět, co jsme šli do vazby. Sem jme byli vezeni z důvodu, že nám byla brána moč a byli jsme opětovně prohlédnuti. Já jsem dostala na moč šampusku a na WC se mnou šel policista v černé kombinéze se žlutým nápisem policie. Policista chtěl, aby se vyčůrala na WC před ním, co jsem odmítla a on mi vynadal něco v tom smyslu, že jsem naprosto nemožná a šel zavolat sestru. Sestra byla pak se mnou na WC – tuto sestru jsem si osobně vyžádala. Zde při prohlídce u lékaře byly zjištěny modřiny na zadku, vše bylo zapsáno. Pak jsem byla spolu s ostatními převezena do ul. Kongresová. Zde v ul. Kongresová na nás policisté byli opětovně hrubý v tom, že policisté, kteří nás předávali, říkali, že jsme svině a že si to odsedíme a podobně. Nepamatuji si, co nám všechno říkali. Zde na cele jsem dostala po prvé večer najíst a napít.
     Dále uvádím, že přebírající policisté v ul. Kongresová po mne chtěli, abych si vyndala naušnice, které mám v jazyku, ve rtu a v obočí. Já jsem jim řekla, že to nejde a oni proto napsali, že to nejde. Před tím mi řekli, že si na mne vezmou kleště a že mne je vyrvou. To se nestalo.
     Na otázku vyslýchajícího uvádím, že na lékařském ošetření jsem sama nikde nebyla, pouze ve vazbě v rámci prohlídek mne byly vyjmuty stehy z kolena.

     Otázky, které položil právní zástupce JUDr. Neděla:

Otázka: Kdo Vám prodával v oné trafice cigarety?
Odpověď: Mne nikdo, já jsem je nekupovala, já jsem si tam povídala s Lukášem, který v tom stánku pracuje. Cigarety kupovali kluci. Lukáš je blonďatý a má odbarvený vlasy a má také bradku.

Otázka: Házela jste kritického večera nějaké předměty proti policistů, jiným osobám, či objektům?
Odpověď: Ne, neházela. Nechovala jsem se agresivně.

Otázka: Tropila jste kritického večera jinou výtržnost nebo jste napadla jinak policisty?
Odpověď: Ne, to jsem neudělala.

Otázka: Popište poškození Vašich kalhot a kde je máte?
Odpověď: Jedná se džíny Lewis, které jsou roztrženy na pravém koleni.

Otázka: Měla jste v průběhu večera zakrytou hlavy kapucí šátkem nebo něčím podobným?
Odpověď: Ne, neměla.

     Právní zástupce jménem slečny Jitky O. podává trestní oznámení na postup policie a na neznámého pachatele, který při zadržení jmenovaná dne 16. 5. 1998 jí srazil na zem tak, že došlo ke zranění jejích pravého kolena, přičemž jizva je patrná ještě dnešního dne, dále byla zbita zejm. na zádech a hýždích, tak že měla bolest po dobu asi 14 dnů a četné modřiny na uvedených partijích těla, dále utrpěla psychický šok a byly jí poškozeny kalhoty, které měla na sobě. Výši škody bude specifikovat. Cítí se být poškozena také na svých právech, protože se ničeho nedopustila a i přesto, že je stíhána, cítí se být nevinou a je přesvědčena, že trestní stíhání proti ní bude zastaveno. V tomto směru si vyhrazuje uvedení dalších důkazů a doplnění tohoto podání. K zadokumentování výše uvedeného navrhuje:

  1. ustanovit chlapce jménem Lukáš a vyslechnout jej
  2. vydá zmíněné kalhoty Lewis, kde je patrno jejich poškození a jsou na nich stopy krve, stejně i jako šátek, který jí byl půjčen a jimž měla koleno ovázáno – žádá o provedení fotodokumentace těchto důkazů.
  3. obstarat lékařské zprávy ze zařízení, kde byla ošetřena o jejím zranění . K obstarání těchto lékařských zpráv dávám souhlas.
  4. vyžádat znalecký posudek z odvětví soudního lékařství na zranění kolena, zda jizva tam zanechaná nezanechá trvalé následky.
  5. dále si vyhrazuje navrhnout a uvést další důkazy.

 
Úřední záznam (53 kB)

Úřední záznam (20 kB)

 


Dokumentační středisko pro lidská práva
Poštovní schránka 70, 149 01  Praha 415
Tel./fax/zázn.: +420 2 22522083
E-mail: info@lidska-prava.cz

5. 8. 1998