VYJÁDŘENÍ OFICIÁLNÍCH MÍST, ÚŘEDNÍ DOKUMENTY
Z výpovědi Jaroslava P. (nar. 1969), podané na inspekci ministra vnitra
 
     [...]
     Dne 18. 5. 1998 jsem zaslal na Městské státní zastupitelství v Praze trestní oznámení na policisty, kteří zakročovali vůči mne a dalším osobám v ul. Vodičkova v Praze 1 a poté na Perštýně a v nemocnici na Míčánkách. Jsem ochoten podat k tomuto svému trestnímu oznámení vysvětlení.
     Global Streed party jsem se na nám. Míru v Praze 2 dne 16. 5. 1998 zúčastnil pouze do 17.00 hod. a pak jsem odešel do místa svého trvalého bydliště, kde jsem v 19.45 hod. ze zpravodajské relace České televize zjistil, že dochází nebo došlo ke střetu mezi policisty a účastníky demonstrace v prostoru magistrály. Protože se v tomto prostředí pohybuji již řadu let a znám řadu jeho příslušníků, rozhodl jsem se vrátit zpět na místo, abych se pokusil zabránit dalším střetům. Kontaktoval jsem řadu svých přátel, dovolal jsem se však pouze k jedinému Romanu L., který mi nebyl schopen sdělit, kde se průvod v danou chvíli nachází. Sledoval jsem proto další zpravodajské relace v rozhlasovém vysílání, kde v cca 20.10 hod. v zelené vlně hlásili zprávu pro motoristy, aby se vyhnuli magistrále. Z toho jsem vyvodil, že průvod se pravděpodobně nachází v tomto prostoru. Oblékl jsem se a autobusem v cca 20.20 hod. jsem se vydal na cestu do vnitřní Prahy. Cesta mi trvala zhruba 30 minut a mezi 20.50 až 21.00 hod. jsem dorazil na stanici metra Muzeum, kde jsem nezaregistroval žádnou demonstraci v prostoru magistrály. Vyptával jsem se proto několika kolemjdoucích, zda neví, jakým směrem průvod směřoval. Nikdo mi to nebyl schopen říci, až jsem došel k taxíkářům zhruba v polovině Václavského náměstí, kde mi jeden z nich sdělil, že průvod šel na Staroměstské náměstí. Proto jsem vyrazil tímto směrem a došel jsem asi do poloviny dolní části Václavského náměstí, když jsem z prostoru magistrály uslyšel hluk policejních sirén. Viděl jsem jak kolem Muzea projíždí několik desítek policejních vozidel a antonů. Nejsem schopen říci, kde v prostoru magistrály se vozidla otočila, ale část z nich směřovala oběma směry po Václavském náměstí směrem dolů a zabočila do Vodičkovi ulice. V tu dobu já jsem se nacházel v dolní polovině Václavského náměstí.
     Sledoval jsem policejní vozidla. V tu dobu jsem neviděl žádný průvod lidí. Viděl jsem jak již stojí řada policejních vozidel v ul. Vodičkova a ve světle policejních reflektorů jsem uviděl, že je rozbita výkladní skříň firmy Mc Donald v ul. Vodičkova. V tuto dobu jsem již došel do ul. Vodičkova, kde jsem viděl, že před budovou tzv. Dívčí školy sedí již poklidně několik desítek zadržených. Nad nimi stáli policisté. Stál jsem zhruba v prostoru nástupního ostrůvku tramvaje a hledal jsem, zda mezi zadrženými jsou moje známé. Nikoho jsem neviděl, ale najednou jsem uviděl, že z ničeho nic, tři nebo čtyři policisté, začali jako smyslu zbaveni kopat do vysokého mladíka, který seděl mezi zadrženými. Mladík nekladl žádný odpor a vypadal, že je v bezvědomí. Jméno tohoto mladíka jsem zjistil asi po jednom týdnu po zásahu na běhu třídou Politických vězňů, kde mi jej sdělila tuším paní Z. Má se jednat o mladíka jménem pravděpodobně A. V tuto dobu jsem nepozoroval jiný děj, než ten, že lidé sedí u zdi školy a policisté je hlídají a někteří z nich začali kopat do toho mladíka. Kopali jej po celém těle, dva jej kopali do hlavy a dva do dalších partií těla. Policisté měli černé kombinézy a na hlavách měli barety – neměli helmy ani štíty.
     Já jsem vykřikl "to je jako před listopadem" a dva nebo tři policisté, a to ti, kteří kopali toho mladíky, proti mne vystartovali, chytili mne a vhodili mne směrem ke zdi budovy Dívčí školy, kde se mi podařilo rukama zachytit, abych si nerozbil hlavu. Policisté mi nařídili, abych si sedl mezi ostatní zadržené a řekli, že mi ukáží, že je to horší než před listopadem. Sedl jsem si do prostoru dveří budovy, kde nás bylo cca 40 osob a policisté prováděli perlustraci. Byli jsme očíslováni, já jsem dostal číslo 42, které mi bylo napsáno na pravou nebo levou ruku. Perlustraci prováděli policisté v normálních policejních uniformách za přítomnosti policejní kamery. Požádal jsem, zda já a několik dalších bychom si nemohli sednout na jiné místo, protože jsme byli nuceni sedět v nějaké kaluži. Policisté toto odmítli. Zhruba v tomto okamžiku jsem zaregistroval nějaký křik v prostoru ul. Školská, kde asi tři policisté v kombinézách kopali do nějakého mladíka. Když z davu zadržených začaly ozývat výkřiky proti neadekvátní brutalitě, policisté mladíka přetáhli za koisek a nejsem schopen říci, co se pak s mladíkem dělo, protože jsem tam neviděl. V tomto okamžiku policisté začali zadržené vyvolávat podle čísel a odvádět je k připraveným antonům. Přihlásil jsem se sám v okamžiku, kdy policisté ztratili přehled o zadržených, kteří měli být odvedeni. Původně totiž měli být zadržení odváděni postupně podle čísel, ale policisté se tohoto postupu vzdali a začali zadržené odvádět neorganizovaně podle toho jak se sami přihlásili. Byl jsem tudíž odveden k prvnímu antonu, kde mi byli odebrány osobní věci a uloženy do sáčku firmy Mc Donalds – nebyl můj –. Poté mi policista přikázal nastoupit do antonu a při tom do mne vší silou strčil, abych spadl na stupačky antonu. Toto byli stále policisté v kombinézách.
     Byli jsme odvezeni v antonu (celkem osm) a policista nám před jízdou zakázal hledět mu do tváře. Byli jsme odváženi neznámo kam. Jelikož jsem stál, tak v jednom okamžiku se mi podařilo ve stropním oknu vozidla zahlédnout kostel na nám Míru. Byli jsme odvezeni do nějakého dvora s velkými vraty a za tímto prostorem se nacházela nějaká cihlová výstavba. Vzhledem k tomu, že jsem studoval na střední škole ve Vršovicích, domníval jsem se, že se jedná o objekt Míčánka. Policisté ihned po příjezdu začali křičet na nějakého mladíka, že se jim posmívá, což jsem já osobně nezaregistroval a toho mladíka vytáhli z antonu ven. Bylo slyšel výkřiky a zvuky, které byly způsobeny pravděpodobně bitím. Bylo slyšet nadávky jako, "ty levičácká svině, ty se nám budeš posmívat, vy jste horší než skini a cikáni, měli jsme Vás rovnou postřílet" a podobně. Potom byl mladík, kterého neznám, hozen zpět do antonu. Policisté na někoho nebo na něco čekali, protože jsme v antonu strávili deset možná dvacet minut. Pak začali jednotlivé zadržené volat podle čísel. Ze zvuků, které jsme slyšeli do antonu, jsme vydedukovali, že dochází k bití zadržených a jejich urážkám. Bylo slyšet otázky policistů a poté podle odpovědi bylo slyšet výkřiky a údery.
     Já jsem vystupoval na výzvu jako poslední zadržený a jeden policista mne shodil ze stupaček antonu (policisté byli všichni v kombinézách) a přinutil mne kleknout ke zdi na betonový podklad. Policisté se mne neustále na něco vyptávali a podle odpovědi následovalo kopnutí do ledvin či hýždí. Na otázku uvádím, že s námi jeli určitě čtyři policisté a pak zde byl ještě jeden, snad velitel, muž vyššího věku, který měl klasickou policejní uniformu. Během svého pobytu na dvorku jsem vyslechl z osvětlených dveří další bití a urážky. Policisty především zajímalo, zda zadržený jí maso, či nikoliv. Podle následných výkřiků jsem vyrozuměl, že ten kdo odpověděl, že maso nejí, tak je bit mnohem více.

     V tuto chvíli t.j. v 15.22 hod. dne 18. 6. 1998 bylo sepisování záznamu ukončeno s tím, že za souhlasu všech přítomných v něm bude pokračováno dne 19. 6. 1998 ve 12.00 hod. na Inspekci ministra vnitra.
     Pokračováno v sepisování úředního záznamu dne 19. 6. 1998 v 12.00 hod. za přítomnosti JUDr. Neděli.

     Poté jsem byl musel udělat tzv. kočičí hřbet a policisté mne v této pozici odváděli do osvětlených dveří. Během odvodu mi bili do zad zřejmě pendreky. Vedli mne dva policisté v kombinézách a jeden z nich mne přivedl ke dveřím a vrátil se a tudíž pak mne vedl pouze jeden policista. Přišel jsem do chodby, kde jsem v rohu za jakýmsi výklenkem zahlédl klečícího zadrženého, kterého hlídal policista. Byl jsem přinucen stoupnout si čelem ke zdi a nějaký policista, nevím který to byl, zda ten co mne přivedl nebo ten, který tam hlídal, mi neustále rozkopával nohy od sebe. Poté jsem zahlédl jak z jiné místnosti je odváděn zadržený. Já jsem byl odveden směrem k mladíkovi, který již klečel u zdi ve výklenku. Byl jsem rovněž přinucen klečet na zemi a v tomto okamžiku se mne policisté opětovně začali vyptávat na různé otázky jako např., proč jsem tam šel, ty jsi levičák a především otázka "žereš maso". Jak jsem vyrozuměl z odpovědí předchozích zadržených, které jsem vyslechl na dvoře, bylo výhodné policistům sdělit, že maso jím, což jsem jim také na jejich otázky řekl. Bylo mi během tohoto dialogu asi pětkrát nebo šestkrát uhozeno hlavou o zeď. S touto formou týrání policisté přestali poté co jsem začal krvácet z hlavy. Tohoto jednání v tuto dobu se vůči mne dopouštěli oba dva policisté, ale po chvilce jeden z nich odešel a odváděl toho zadrženého mladíka do místnosti o které jsem později zjistil, že se jedná o lékařskou ordinaci. Když mi bylo čelem hlavy mláceno o zeď tak zde ještě byli oba dva policisté. Pak mi začal jeden z policistů kopat do ledvin. V tu dobu jsem klečel u zdi na pokyn policisty. Policista mne asi desetkrát či dvanáctkrát kopl do pravé ledviny a asi třikrát nebo čtyřikrát do levé ledviny. Pak jsem byl policistou odveden do místnosti, kde již čekal starší lékař a dvě sestry. Na otázku k předchozímu bití ze strany policistů uvádím, že z této lékařské místnost nebylo na chodbu, kde jsem byl bit vidět, ale podle mého názoru to vše museli slyšet. Jsem toho názoru, že když jsem já ještě klečel na dvoře na betonu a slyšel jsem veškerý křik a zvuky z té chodby, kde se nacházela ordinace lékaře, tak lékař a sestry to museli také slyšet. Místnost lékaře s chodbičkou se nachází v přízemí hned vedle dvorku.
     Lékařem mi byla odebrána krev a nikdo se mi neptal, zda jsem ochoten dát krev či nikoliv. Dále jsem se podrobil řadě testů na přítomnost alkoholu či drog. Veškeré testy jak má, tak i ostatních zadržených byly negativní. Toto vím z toho důvodu, že policisté se ptali, zda byl někdo pod vlivem drog a alkoholu a lékař řekl, že ne. Já jsem byl z toho antonu na vyšetření úplně poslední.
     Poté jsem byl ve dveřích ordinace opět přinucen udělat tzv. kočičí hřbet a policisté opět pravděpodobně pendreky mne bili do zad a takto jsme došli na dvorek před anton, kde mne policisté vší silou hodili na masku automobilu se slovy "Ty vole, neumíš chodit". Pak mne policisté přivedli před stupačky antonu na které mne opětovně narazili. Pak jsem byl posazen do antonu, kde již čekali ostatní zadržení. Anton nás odvezl směrem do centra, kde jsme zastavili v jakési ulici, policisté vystoupili a na něco nebo na někoho čekali. Po ulicích chodili lidé a policisté na ně křičeli, aby se nezastavovali nebo že je také seberou a dají jim přes hubu. Po asi pěti nebo deseti minutách jsme byli odvedeni opět s kočičími hřbety do nějaké budovy. Šli jsme asi po čtyřiceti schodech na kterých nás policisté chytili za rameno a na každém druhém schodu do nás kopli či strčili a takto jsme se dostali až do nějaké místnosti, kde seděli neuniformovaní policisté a něco sepisovali na psacím stroji. Z této místnosti jsme byli odvedeni do prostoru, kde se nacházelo šest či osm velkých klecí. V jedné či dvou z nich již seděli někteří zadržení ze zásahu a byly mezi nimi i dívky. Byli jsme odvedeni do nejvzdálenější klece po levé straně, kde nás zpočátku bylo osm zadržených z našeho antonu, ale počet jednotlivých zadržených v kleci se neustále měnil. Zhruba mezi druhou až pátou hodinou ranní bylo v kleci minimálně dvacet osob. Někteří ze zadržených žádali o možnost odejít na toaletu, což jim bylo splněno nejdříve za dvě hodiny, ale mne osobně až za hodin pět. Těmito prostory neustále procházeli policisté v kombinézách a někoho hledali.
     Kolem druhé či třetí hodiny ranní přišli tři policisté v uniformách a dlouhých kožených rukavicích a s dlouhými dřevěnými násadami se slovy "My Ti ukážeme" a odvedli jednoho mladíka, kterého oslovili pane Z. Tento mladík se až do konce mého zadržení nevrátil.
     Poté co policisté přestali zadržené intenzivně hlídat, snažil jsem se zjistit, jakým způsobem bylo zacházeno s ostatními zadrženými. Dozvěděl jsem se, že veškerá mužská část byla stejným či obdobným způsobem týrána jako já. Kolem 05.00 hod. jsem byl odveden spolu s dalšími třemi či čtyřmi zadrženými k nějakému výtahu, kde nám byly předány v sáčku osobní věci. Policista nás přinutil udělat opět kočičí hřbet a napřáhnout ruku s osobními věcmi před sebe. Druhou ruku mi zkroutil za záda a takto jsem já i další byli odvedeni do Bartolomějské ulice na úřad vyšetřování pro Prahu l, kde mi pak bylo sděleno obviněný pro trestný čin výtržnictví, útoku na veřejného činitele a poškozování cizí věci. Vyšetřovatelka mi během výslechu sdělila, že by bylo nevhodné, abych se nějakým způsobem výrazněji zmiňoval o veškerých událostech, neboť nemá čas vzhledem k rozsahu a počtu zadržených. Odmítla mi vydat kopii výslechu. Toto je vše.
     Na otázku ke svému zranění uvádím, že ten den 17. 5. 1998 jsem se dostavil na lékařské ošetření na pohotovost v Praze 5, Kartouzské ulici, odkud jsem byl odeslán na traumatologii nemocnice Na Homolce, kde bylo konstatováno, že mám tržnou ránu nad okem a mnohačetné podlitiny po celém těle. Kopie lékařské zprávy je přiložena u mého písemného trestního oznámení. Pracovní neschopnost mi vystavena nebyla, neboť jsem jí na traumatologii odmítl, jelikož jsem si byl vědom, že postup policistů vůči mé osobě v průběhu zadržení byl nezákonný a chtěl jsem aktivně napomoci obeznámení veřejnosti s těmito událostmi a nechtěl jsem se dostat do problémů s pojišťovnou. Souhlasím s tím, aby pro potřebu prověřování mého trestního oznámení byla vyžádána lékařské zpráva k mému poranění, které jsem dne 16. 5. 1998 v průběhu policejního zákroku a i po něm, utrpěl.

Otázka: Pane P., můžete uvést, jaká byla situace v ul. Vodičkova v době, když jste tam přišel?
Odpověď: Mohu uvést, že v tu dobu, když já jsem sem do prostoru provozovny Mc Donald přišel tak již bylo po policejním zásahu. Neviděl jsem krom toho co jsem uváděl, že by policisté prováděli nějaké zákroky. Nic se v tuto dobu nerozbíjelo, kameny se neházely, prostě všichni zadržení již klidně seděli u budovy bývalé Dívčí školy.

Otázka: Pane P., použil jste toho večera v ul. Vodičkova vůči policistům nějakého násilí?
Odpověď: Ne, nepoužil.

Otázka: Pane P., slyšel jste od policistů v ul. Vodičkova onoho večera nějaké výzvy, případně v kterém okamžiku, o jaké výzvy se jednalo a jakým způsobem byly dávány?
Odpověď: Ne, přišel jsem již po zákroku, jak jsem uvedl.

Otázka: Pane P., házel jste toho večera kameny či jiné předměty proti policistům, jiným osobám, či objektům ?
Odpověď: Ne, neházel. Otázka právního zástupce:

Otázka: Mohl byste identifikovat některého z policistů, kteří se na Vás dopouštěli násilí a podle čeho?
Odpověď: Vzhledem k tomu, že během bití jsem vždy musel hledět buď do zdi nebo do země při tzv. kočičím hřbetu, tak žádného policistu identifikovat nemohu, ale jsem si jist, že všichni policisté, kteří mne a další zadržené odváželi v prvním antonu, se vůči mé osobě dopouštěli násilí.Jedinou výjimkou je starší policista v uniformě, který stál v pozadí.

Otázka: Když jste byl v ul. Vodičkova číslován, všiml jste si kam nebo do jakým pomůcek zapsali policisté Vaše jméno?
Odpověď: Ne, nevšiml. Čísla zapisoval normální uniformovaný policista.