STANOVISKA OBČANSKÝCH INICIATIV
Stanovisko Ekologické společnosti ze dne 23. 6. 1998
 

1. Environmentální NGO's v událostech kolem Global Street Party 16. května 1998 v Praze beze všech pochyb selhaly. Nejenže se ve svých poděšených reakcích od Global Street Party distancovaly, ale dokonce pronášely – aby se ukázalo, jak jsou mravné a spořádané – i neuvážené a těžko uvěřitelné výroky typu: "Důrazně odsuzujeme projevy násilí, ničení majetku a další trestné činy, kterých se dopustili někteří účastníci sobotních výtržností." Jsme přesvědčeni, že role prokurátorů a policejních mozků environmentalistům zrovna nesluší a konformistické tanečky v tomto smyslu nám mohou jen uškodit.
2. Jak jsme se přesvědčili při jednání valné hromady Zeleného kruhu v Praze, tyto skutečnosti nejsou jen náhodné a etablované organizace v nich hodlají pokračovat. Neschopnost vidět dál než na své dílčí zájmy zaměřené na úspěch v konkurenci mezi nevládními environmentálními organizacemi, jistá politická nedovzdělanost, pokrytectví a účelové manévrování jsou zřejmé.
3. Jsme přesvědčeni, že takové selhání by se v budoucnu nemělo opakovat. Nemůžeme zůstávat u "poraženeckých" a zcela defenzivních reakcí, zmoci se pouze na naříkání, jak se nám křivdí, že my jsme přece nevinní. Že samozřejmě o to přísněji odsuzujeme "ztroskotance, zaprodance a sprosté kriminální živly", které ničily a rabovaly. Ani slovo se totiž neztratilo o důvodném podezření z provokací, z hrubých policejních excesů, z opravdu dokonalého selhání, ba zločinného zneužití policie. Budiž nám toto poučením propříště.
4. Protože jiné environmentální organizace o těchto věcech mlčí, konstatujeme naprostou nezbytnost potvrdit nebo hodnověrně vyvrátit podezření, že:
   • policie měla předem spolehlivé informace o chystaném neoznámeném průvodu,
   • agresivní chování účastníků pochodu inicioval neúspěšný a neprofesionální policejní zásah na severojižní magistrále a nedovolené praktiky jako je najíždění do davu motorovým vozidlem s následným zraněním osob,
   • ve skupině agresivně se chovajících osob se pohybovali provokatéři, případně osoby, jež se neúčastnily shromáždění a dodatečně se přidaly až po jeho ukončení na Mariánském náměstí,
   • některá taková osoba iniciovala pochod na Václavské náměstí a následný útok proti majetku na tomto náměstí a ve Vodičkově ulici,
   • policie nebránila napadený majetek ani veřejný pořádek, jak je povinna, její zásah začal až poté, kdy útok na majetek a narušení veřejného pořádku již skončily,
   • policie použila nepřiměřeného násilí (neodpovídajících donucovacích prostředků) proti osobám, které již neútočily na majetek a nerušily veřejný pořádek,
   • policie použila násilí proti osobám, jež se zjevně neúčastnily násilných aktivit proti majetku a neúčastnily se ani shromáždění a pochodu,
   • policie použila proti zadrženým neodůvodněného násilí, ač tito nekladli odpor, jako zadržené osoby byly plně v dispozici a pod ochranou policie, systematicky je ponižovala a bila v místě zadržení, v objektu ministerstva vnitra, kam byli posléze dopraveni, i při přesunech,
   • osoby stíhané policií pro podezření z trestných činů nejsou členy environmentálních organizací (nechť je zveřejněna jejich příslušnost k politickým či jiným organizacím),
   • policejní představitelé (plk. Radislav Charvát) a ministr vnitra nemluví pravdu a spoléhají na to, že kolektivní svědectví zasahujících policistů bude postaveno proti svědectví postižených a věc vytěká do ztracena – pokud se toto potvrdí, jde nejen o hrubé právní, ale i politické selhání, po jehož potvrzení příslušní činitelé musí složit své funkce nebo být odvoláni. V opačném případě otevřeně prohlašujeme, že se poměry vracejí kamsi do doby Palachova týdne a tento stát není právním státem.
5. Policejní šetření celé záležitosti včetně řady podaných trestních oznámení v nás nevzbuzuje důvěru. Je třeba konstatovat alarmující míru neprofesionality zasahujících policistů a výskyt známek jednání, jež je běžné u policejních složek v totalitních systémech. Jde o věc navýsost politickou, kterou nemůže šetřit Inspekce ministra vnitra. Šetření musí provést subjekty mimo resort, který zjevně selhal jako celek, včetně svého ministra.
        V tomto kontextu je opravdu příznačnou skutečností, že ministr vnitra Cyril Svoboda odmítl schůzku se svým kolegou ve vládě Vladimírem Mlynářem, který na základě publikovaných svědectví vyslovil vážné pochybnosti o zprávě, kterou Svoboda předložil vládě.
6. Fascinující a hluboce odsouzeníhodný je naprostý nedostatek solidarity se zbitými a ponižovanými spoluobčany ze strany environmentálních organizací. To je věc elementární slušnosti. Policie má jistě právo zadržet toho, kdo rozbil výkladní skříň, a předat jej k potrestání. Ale od chvíle zadržení je přece pod její ochranou a ona odpovídá za jeho bezpečnost, zachování lidské důstojnosti a za to, že použila právě jen nezbytných donucovacích prostředků. Petr Uhl nedávno připomněl poučnou epizodu z pařížských studentských bouří v květnu 1968: podřadný fašizující plátek se otřel o studentského vůdce Daniela Cohn-Bendita jako o německého žida. Následujícího dne pochodovalo po Martových polích 200 tisíc lidí a skandovalo: Všichni jsme němečtí židé!
        A naše environmentální organizace se jen svatouškovsky a neupřímně odtahují od postižených. Opak musíme prosadit, protože právě takováhle solidarita s postiženými je nejen nejefektivnějším prostředkem naší vlastní ochrany, ale i skutečnou nepolitickou, nepartajní politikou, která je solí občanské společnosti.
7. Události je třeba nestranně a podrobně zdokumentovat a vyšetřit, k čemuž je vedle policejních orgánů a nezávisle na nich třeba povolat i nezávislou vyšetřovací komisi složenou ze senátorů, zástupců Českého helsinského výboru, HOSTu, Dokumentačního střediska pro lidská práva, spolku Šalamoun a nevládních environmentálních organizací i přizvaných expertů (sociální psycholog, expert na bezpečnostní problematiku, odborník na trestní a policejní právo).

Z a s l á n o :
  Václavu Havlovi
  Petru Pithartovi
  Vladimíru Mlynářovi
  Martinu Bursíkovi
  Pavlu Dostálovi
  Jaroslavu Baštovi
  HOSTu, ČHV, Šalamounu, Dokumentačnímu středisku pro lidská práva
  Zelenému Kruhu a environmentálním organizacím (s přílohou)
  sdělovacím prostředkům